Vlastní umělecká tvorba

  Vlastní umělecké tvorbě se Jan Živný věnuje profesionálně již od dob studií na pražské a vídeňské Akademii výtvarných umění. Značné zručnosti dosáhl zejména ve svém oblíbeném žánru, portrétu. K jeho vyhledávaným tématům ovšem patří rovněž i další, ryze akademické, žánry, jako je akt, krajinomalba, městská veduta či mytologický motiv, který pak volně přepracovává ve své imaginativní tvorbě. Ta je specifická zejména často nezastřenou stylizací a stejně tak nezakrytou nadsázkou a jemnou ironií. Obojí dává obrazům suverénní nadhled nad prvoplánovitostí či laciností obrazu, ačkoli, a právě proto, zůstává znalému divákovi stále čitelný. Stylizace pak často redukuje objekt na zástupný symbol, který má univerzální platnost a není tedy třeba jeho bližšího vykreslení. Oko diváka se poté může věnovat pro obraz a autora samotného podstatným detailům, jimž byl vymezen autonomní a stěžejní prostor obrazové plochy, a jež tvoří meritum sdělení obrazu. 

Samostatnou kapitolu pak v jeho díle tvoří koncept ženy, která je zde často nejen klasickým modelem, ať již pro portrét či akt, ale právě ve zmíněné imaginativní tvorbě dosahuje jisté dvojsmyslné neuchopitelnosti. Za její zobrazenou laskavostí se skrývá jistá hrozba, často vizualizovaná v podobě hada, jehož symbolika je univerzální a dobře srozumitelná, ač ne jednoznačná a zvolená čistě intuitivně. Ona moudrá laskavost, zračící se ve většině ženských tváří z tvorby Jana Živného, zejména zde dává tušit, že její náklonnosti rozhodně nedojdeme zadarmo.

   Vzhledem ke své profesní zaneprázdněnosti zůstává panu Živnému na volnou tvorbu bohužel relativně málo času, o to více se pak ovšem těší z občasných příležitostí, kdy se naskytnou prostory a možnost tuto tvorbu vystavit. Pokud by jste tedy o nějaké takovéto možnosti věděli, rádi přijmeme nabídku a výzvu k uspořádání výstavy.